Lehce zažít pravdu

Říka se „co oko nevidí, to srdce nebolí“ nebo také známe slovní spojení „sladká nevědomost“, tyto a mnohé další nutí člověka se zamyslet, do jaké míry je opravdu nezbytné druhou osobu zasvěcovat či zasvětit do „úplné“ pravdy bez žádných ohledů na případné následky.  Samozřejmě ideálem by bylo chování takové, které nebude druhou osobu zraňovat či jinak negativně psychicky ovlivňovat, nicméně život je natolik pestrý a rozmanitý, že pozitivní prožitky a jednání jedné osoby mohou být druhou osobou vnímané negativně, a naopak. Mnohdy není jiné cesty a možná právě z tohoto důvodu se nelze divit, že jakousi lidskou přirozeností je některé informace raději zamlčovat, upravit či úplně pozměnit, neboť je pro nás nepříjemná konfrontace s pravdou (naše jednání bylo nesprávné) či je pro nás nepříjemné někoho zraňovat (ikdyž naše jednání je oprávněné).

               Ne každému je dáno umění rozeznávat a uvědomovat si tyto výše uvedené situace včetně z nich plynoucí následků předem, a to dříve než k ním vůbec dojde. Přičemž i v tomto případě platí, že disponovat s informacemi znamená mít nejen velkou moc ale i nutnost za ně přijmout zodpovědnost. Ona zodpovědnost je právě v tomto kontextu především vůči druhým a jejich vnímání pravdy / reality / štěstí. Pokud druhá osoba prožívá štěstí či radost z polopravdy, kdo mi dává právo to vše zničit, např. sdělením správných či úplných informací, které poté onu osobu pravděpodobně hluboce zraní. Jestliže se dostanu do takovéto situace, je samozřejmě nutné velice opatrně zvážit veškeré faktory a souvislosti dříve, než udělám kroky, které již nelze vzít zpět. Nicméně, v tomto případě je již pozdě, protože tato situace nastala a je mou zodpovědnost ji řešit co nejšetrnějším způsobem. Myslím, že nemá smysl trávit čas přemyšlením, jak se v takovýchto situacích poté chovat, protože mnohem větším přínosem je trávit čas přemyšlením nad tím, jak se chovat, aby to potom ostatní lehce prožívali.  A to je to oč tu jde, musím myslet předem s ohledem na ostatní, neboť brát ohled pouze na mé osobní potřeby je příliš sobecké a nemorální.